Zas a znovu se vracím na začátek. Nejsem schopna se pohnout z místa a nevím, kde je všemu konec. Od jednoho konce se odstrčím a už zase jsem na začátku. Jdu, potácím se světem a pajdám, aniž bych věděla, co mě čeká a nemine. Je to jasný koloběh života, který se ve mě snoubí. Jen člověk neví, kde brát sílu na to, co není zrovna příjemné. Je možné sáhnout do rezerv, které jsou už tak vybrané? Je skutečně důležité někam se drát, když stejně stojíš na jednom místě? Není jasné, kam a proč putovat, když se směr ztrácí v mlze... Vnitřní kompas radí, ale stejně nevíš, jak to bude dál!
Jistoty z nejistoty...
Žádné komentáře:
Okomentovat