Těžko hledám slova. Raději mlčím a čekám. Není nutné mluvit, když není co říct. Často máme pocit, že jen díky hovoru čas plyne a je fajn. Někdy i samotné mlčení, nic neříkání uklidní. Člověk nemusí neustále hovořit a být středem pozornosti. Občas je důležitější vědomě být, naslouchat a souznít s těmi, které máme kolem sebe. I samotné zajiskření v očích, nebo drobný úsměv na tváři je víc, než tisíc slov. Drobné pohlazení, bezpečné obejmutí, pevný stisk ruky či povzbudivé gesto dokáže zázraky. Byť na zázraky nevěříme a snažíme se je sami vytvářet, občas se stanou a nastanou. Proto je fajn mít otevřené srdce i náruč, protože nikdy nevíme, kdy se zázrak stane!
Očekávej, nepřestávej...
Žádné komentáře:
Okomentovat