Člověk se stále na něco těší a něčeho se obává. Někdy se střídají pocity radosti a strachu natolik rychle, že si vlastně ani neuvědomujeme, ve které části naší mysli se co usídlilo. Je to jako na houpačce, která se míhá vzduchem. Jednou je to radost, podruhé starost a tak pořád dokola. Než se člověk naděje, ze starosti je radost a veselím se prozáří každý okamžik života. Je to neuvěřitelný běh událostí, kterým každodenně procházíme, že si vlastně ani nevšimneme všeho, co nás potká. Občas si možná říkáme, že až budeme starší, tak budeme mít na všechno víc času, protože už nebudeme mít tolik povinností. Ale já už dneska vím, že odkládat věci až na vhodnou chvíli nemá cenu. Každý bychom měli žít, jako bychom se do podobného okamžiku už nikdy v životě neměli dostat, jako by to, co prožíváme bylo spojeno jen s touto kouzelnou chvílí a nikam dál se nepřenášelo. A rozhodně neodkládat věci na zítra. Další den už nemusíme mít šanci je prožít...
Žít a růst, začít veselí i půst!
Žádné komentáře:
Okomentovat