Je velmi zvláštní, jak fungují lidské postoje, návyky a rozhodnutí. Na jednu stranu fungujeme jako milující osoby, s laskavým přijetím každého tvora. Dokážeme odpouštět, být soucitní i sounaležití tam, kde je to potřeba. Pokud ovšem obrátíme tyt schopnosti do vlastního nitra, stáváme se protivníky a silnými kritiky. To, co dokážeme odpustit ostatním, sobě neodpustíme. To, s čím se poměrně snadno vyrovnáme u ostatních, nepochopíme u sebe samých. Jako bychom měli dvojí metr měření věcí. Tedy těch, které jsme sami schopni ovlivnit a těch, kterých se stáváme součástí. Neměli bychom však obojí posuzovat stejně? Copak si my sami nezasloužíme pochopení, respekt a lásku k tomu, co jsme, kým jsme a jací jsme? Zasloužíme a s tím bychom se měli naučit pracovat. Až to přijde, vyjděme tím správným směrem a nechejme přílišnou kritiku těm, kterým náleží. My jsme přeci dál a je to znát!
Učit se a poznávat, že sebe můžeš míti rád...
Žádné komentáře:
Okomentovat