Naskočit do rozjetého vlaku a řítit se krajinou vpřed. Takhle nějak si může člověk připadat po týdnu stráveném dovolenkováním. Asi je to tím, že vypadneme z tempa a celkem úspěšně pracujeme na tempu odpočinkovém. To je také v rychlostním pásmu třetí a čtvrté generace, ale nějak bez tlaku všeho okolo. Člověk si pak při návratu říká, že vlastně ani neměl odjíždět a měl zůstat v plném nasazení. Ono totiž zpomalení jde celkem dobře, ale zrychlení je poměrně obtížné. Když si zvykneme na to, že to jde i v poklidu, je potom šílené a zběsilé být zase v rychlosti, která se od nás očekává. Zřejmě si okolí neuvědomuje, že v rychlosti není naše síla, ale právě ve výdrži. A jestliže máme vydržet, pak je dobré vhodně rozložit síly. A že to jde, to si ukážeme přímo v praxi... Inu koukejte a uvidíte!
Dej pomalé k pomalému a za chvíli se zrychlí...
Žádné komentáře:
Okomentovat