Občas se nám stává, že domluvené věci jsou nakonec úplně jinak. Plánujeme, přemýšlíme, lámeme si hlavu nad tím, jak co udělat a kdy. Ale život si jde svou vlastní cestou. Je to samozřejmé, ale vždycky to přináší člověku do života nelad. Zejména těm, kteří mají rádi přesný přehled toho, co je nutné, potřebné, užitečné a důležité vykonat. Pro takové lidičky je cokoliv neplánovaného pohromou. I já jsem mezi ně jistou dobu patřila, ale s přibývajícím věkem jsem pochopila, že některé věci nenaplánuješ. Nejde poručit větru, dešti. Nejde přehnout přes koleno události, které nás sice ovlivňují, ale my je můžeme ovlivnit jen maličko. Je to prostě tak, musíme zůstat v klidu, dýchat, usmívat se a pokusit se vyřešit to, co je měněno. Jiná rozumná cesta není a na nás je, jak dalece budeme schopni i tuto volbu akceptovat. Já už to pochopila, a co ty?
Neplánuj, při mě stůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat