Probírat se fotkami a vzpomínat na časy, kdy jsme byli mladší, štíhlejší, nápaditější a také rychlejší. Pohledem zpět si uvědomíme, kolik jsme toho již společně zažili a jaká dobrodružství jsme podnikli. Je to jako cesta na housenkové dráze, kdy profrčích jednotlivými roky a najednou vystupuješ. Takto nějak se dnes cítím při pohledu na výtvor své práce. Pouhých osmnáct let, dvěstěšestnáct měsíců, šesttisícpetsetsedmdesát dnů, .... Málo, nebo moc? Radost, nebo strach? Klid, nebo stálá bouře? Jedno i druhé se pravidelně střídalo i střídá, no a tak to má rozhodně být. Bez stoupání k vrcholu bychom si nevážili klidného sestupu. Bez úsilí bychom nedosáhli kýžených cílů. Takový je život a ani ten nnáš společný není výjimkou. Díky za radost i štěstí, které mě s Vámi potkalo!
Společně, báječně, bezpečně...
Žádné komentáře:
Okomentovat