Člověk váhá, zvuky se vzmáhá. Jednou hlasy padají, podruhé se zvedají. Od jednoho k druhému, člověk je vždy pro změnu. Někdy je potřeba dělat věci, které se nepředpokládají. Jindy zase tak, jak se čekají. Vždycky jsou skutečnosti skutečné a děje bezděčné. Bez jednoho není druhého a člověk si musí být vědom věcí, které byly, jsou a budou. Nezměníme nic, co bychom změnit chtěli a děláme jen tolik, kolik bychom měli. Přesto se snažíme sebevíc, abychom neměli zbytečného skoro nic. Život nám pod rukama utíká, v plotě je díra velká. Nejsme už schopni ničeho, co by nám vlastně slušelo. A tak jdeme stále dál, kdopak by se vlka bál? Snad jen ti, kteří si pískají a ničeho v životě nedbají. A ti, co přeci jen přemýšlí, přesně ví, co se tím zamýšlí...
Mysli, mysli, mysli Pú!
Žádné komentáře:
Okomentovat