Je zvláštní uvědomit si, jak hrozně rychle utekl čas, po který jsme spolu. Ještě včera jsme byli dva mladí lidé, kteří se sotva rozhlíželi po světě. Hledali sami sebe, parťáka do nepohody a přítele, který zde vždy bude, když to bude potřeba. Sotva jsme se nadechli stáli jsme spolu před oltářem a napjatě čekali, až si konečně řekneme své ano. Ani ne jedno otočení hlavy a měli jsme za sebou několik let naplněných cestováním, studiem, budováním a vcházením do světa dospělých. Najednou do našich životů přilétl drobeček a z nás se stali rodiče. Starší, nezkušení, nadšení i vystrašení z nových rolí, kterým jsme chtěli dostát. A zase jen slepičí krok a jeden klokaní skok. My stojíme na prahu poloviny života. Stále spolu, stále s úsměvem na rtech a pocitem, že jsme přeci ještě mladí na to, abychom byli dospělí. No a vidíte, jsme jimi a začínáme počítat ne dny, týdny či měsíce, ale roky společného putování po tomto nádherném světě plném zajímavých míst a skutečností. Ne, ještě nevěšíme svůj život na háček. Ještě musíme mnohé objevit, poznat, naučit se a společně prozkoumat...
Nečekáme na lepší časy, sami se za nimi vydáváme!
Žádné komentáře:
Okomentovat