Co si přát víc,
než nemít nic?
Co můžeme si dát,
když nemáme se bát?
Jak zachovat chladnou hlavu,
když rozpýváš se v davu?
Jak být normální a nezpychnout,
když nemůžeš se nadechnout?
Jak žít ve světě starostí,
kde nikdo ničeho se nezhostí?
Co dělat, když jsou tyhle dny,
když necítíš se pohledný?
Co dávat a co můžem brát,
když není nikdo, kdo má tě rád?
Toliko otázka jediná,
jak tahle pohládka začíná?
Bude mít konec v radosti,
nebo se ticho rozhostí?
To zatím dneska nevíme,
zatím jeví se to nevinně.
Zatím je ticho před bouří,
kdy venku se mraky zamhouří.
Sluníčko vysvitne nakonec,
když budeš laskavý a ne pitomec!
Se slovy na rtu uléhám, rady se do srdce právě dám...
Žádné komentáře:
Okomentovat