Jsou věci, které se nikdy nezmění. A pak jsou takové, které se proměňují za pochodu. Člověk se nestačí ani otočit a už jsou věci jinak, než byly. Některá hektická rozhodnutí jsou zajímavá, jindy zase ke škodě věcí. Je to stále měnící se cosi, co nás nutí být chvíli tady a potom tam. Nepostát ani na chvilku na jediném místě a být v neustálém kolotoči dění. Vlna se valí za vlnou a každým okamžikem jsme dál a hloub, než jsme byli před chvílí. Propadáme a stoupáme, klesáme i padáme a tak stále dokola, že ani nevíme, kde nám hlava stojí. My to nějak zvládáme, co ovšem ti, kteří se narodili hluboko v minulém století? Jak ti obstojí ve změnách a proměnách života? Budou schopni se se vším vyrovnat a pochopit to? Jsou schopni ještě vnímat celistvost světa a jeho proměny? Snad ano, s naší pomocí dospějí do stejné fáze otáčení hlavou tam a zpět, kterou provozujeme i my. A když to nestihnou, nevadí... I zítra je den.
Otáčej se kolečko, pojď ke mě má ovečko!
Žádné komentáře:
Okomentovat