Úkoly, činnosti, požadavky, úlohy... Valí se to ze všech stran a člověk si říká, že to malé nehmotné nic má snad nožičky. Když už jsme přesvědčeni o tom, že se nám podařilo smést všechno ze stolu, je to tady zase. Pomaličku, potichoučku, plíživým pohybem vpřed se sune další zadání, které čeká na vypracování. Je to neskutečné, jak to úkoly ví, že už zase musí putovat na naše stoly či do našich schránek. Mají asi nějaký radar, nebo komplexní soupis a přesně ví, kdy mají na nás zaútočit. Pokud se jedná o lineární proces, je to celkem v pořádku. Pokud ovšem přichází úkoly jeden přes druhý, najednou či ve třech různých variantách, je zle! Naše hlava si je schopna udělat systém, zařazovat jednotlivosti do jeho celkového konspektu, ale občas psychika začne dělat problémy. Brání se, vynakládá mnohé úklady, ale nedá se nic dělat, už to přistálo a je nutné to udělat. Tak s chutí do toho, úsměv na rty a všechno je jak má být...
Úkolů se nebojíme, tělo hlavu zapojíme!
Žádné komentáře:
Okomentovat