Chceme být v pohodě a chceme, aby i lidé kolem nás byli v pohodě. Je to krásný, leč začarovaný kruh, ze kterého není moc cest ven. Tak jako vnímáme vlastní emoce, snažíme se vnímat i emoce lidí kolem nás, ale chápat dokážeme jen své vlastní pocity. Emoce druhých zrcadlíme, ovšem plně splynout s tím, co emoce druhého doprovází, mnohdy neumíme. Sami máme někdy problém zvládnout své vlastní naladění a přestože se snažíme, podvědomí si hraje svou hru. Vyjedou z nás slova či gesta, která bychom raději skryli, ovšem zpět je nevezmene. Je to jako kolotoč, který se rozpoutá jediným gestem, slovem či náladou. Pak už se dějí věci, které bychom měli umět zvládnout, ovšem mnohdy nezvládáme. Máme mnohé prostředky k celoživotními učení se, jen sáhnout a vzdělávat se. Pak už emoce nebudou strašákem, ale krásným a kouzelným místem radostí pro tebe i pro mě...
Neboj se emocí, raději nemocí!
Žádné komentáře:
Okomentovat