Všechno se mění, běží někam vpřed. Jen já tady stojím a přemýšlím nad tím, zda musím spěchat s davem. Už nedokáži, nebo spíše nechci pospíchat. S každým dalším rokem na mých bedrech cítím potřebu zpomalit a užít si každého kroku, výhledu, slunečního paprsku, okamžiku. Chtěla bych nasávat atmosféru, sledovat ruch kolem sebe a nikam nepospíchat. Chtěla bych strávit hodiny nasloucháním zurčícího vodopádu. Chtěla bych si nechat čechrat vlasy větrem na horských stezkách. Chtěla bych se kochat přírodou se všemi jejími vůněmi. Chtěla bych naslouchat tichu vysokohorských vrcholů. A chtěla bych to prožívat s těmi, které mám nejraději. Proto nespěchám, dopřeju si klidnější tempo a také odpočinek. Jen tak vím, že nejsem laskavá jen ke svému okolí, ale hlavně sama k sobě!
Udělej co chceš, k cíli i tak dojdeš...
Žádné komentáře:
Okomentovat