Dvacetiletá

Dneska je to dvacet let,
co se mi rázem změnil svět.
Láska našla hodinu,
spolu založili jsme rodinu.

Od té chvíle jdeme světem,
spolu stárnem, blbnem, kvetem.
Každý den je něčím nový,
zdoláváme hory, schody.

Učíme se lyžovat,
hrát si, taky malovat.
Učíme se být vždy spolu,
i když máme na to školu.

Je to práce, je to dřina,
mnohdy taky velká psina.
Na cestě už nejsme sami,
Jabík je tu stále s námi.

Humor, smích nás provází,
i když dostanem se do nesnází.
Jdeme přesto stále dál,
kdopak by se výzev bál?

Jedno vím však celkem jistě,
že vezmu si Tě za muže i příště,
že chci s Tebou stále být,
nebudeš mít nikdy klid.

Proto přeji Tobě, nám,
všechno štěstí, co ho znám,
všechnu radost, malou starost,
abys nikdy neřekl a dost!

Aby smích nás provázel,
aby vždycky jsi mě chtěl,
aby každý den byl jiný,
aby nebylo tolik dřiny,
aby všechno co teď máme,
bylo vždycky požehnané!

Nádherný výroční den, pro Tebe a pro mě jen...