Nevšedně všední mi připadá ten dnešní den. Tělo si ještě nestačilo zvyknout na posuny v časech, ovšem musí pracovat tak, jak je zvyklé. Snad proto všechno trvá mnohem déle a každý úkon je mnohokrát přeskočen, než se k němu znovu vrátím. Hlava je ještě v oblacích, vzpomínky mnou třepou a já bych chtěla být v klidu i bezpečí milovaných. Dnes však musím sama zapřít síly, abych dokončila vše, co ještě zbývá. Čím dříve bude hotova práce, tím více času bude na odpočinek a cesty do jiných světů. Pokud se pletu, tak se opravím, jen vím, že dnes už to asi všechno nespravím. Pokusit se můžu a taky zapřu všechny síly, aby co nejmenší resty mi na zítřek zbyly...
Odpočívat, užívat, se vzpomínkami si jen hrát!
Žádné komentáře:
Okomentovat