Ulomené ouško tolik bolí, doufám jen, že se rychle zahojí. Nevím, zda mám ještě pátrat, kdo byl tím škodikazem, který uloupl králíčkovi ouško, ale jak to tady tak vidím, nemá to moc cenu. Jistě by mi mojí spolupracovníci řekli, že je to jen moje vina a mám si lépe chránit své pracovní místo. Ale řekněte mi jak? Je nás tady hodně a ten můj malý soukromý prostor je čím dál tím menší. I já potřebuji mít kolem sebe něco svého, něco hezkého i milého, když jsem tady tak zavřená a snažím se ze sebe dostat to nejlepší. Prostor se pořád zmenšuje, lidí přibývá a s tím i otázka po prostoru, který spolu musíme sdílet. Nemám problém sdílet okolí, jen jsem smutná z toho, když se mi ničí mé věci. Jako by mi někdo ničil vzpomínky, trhal mé kořeny a vyrval mě z mého prostoru. No snad už to zítra bude lepší a zajíčka už ouško bolet nebude. Spravili jsme ho spolu a teď nám snad už bude hej...
Pozor na zlomeniny i vylomeniny po celý zbytek dne!
Žádné komentáře:
Okomentovat