Učit se dá v každém věku. Každičký okamžik našeho života je spojen se získáváním informací, které více či méně potřebujeme k životu. Je jasné, že životně důležité poznatky člověk dostává od svých učitelů hned od narození, jiné se postupně začínají v hlavách vstřebávat tak, jak roste intenzita po jejich užití. Jsou věci, které víme, tušíme, že je víme a přesto je v průběhu života ani nepoužijeme. Pak je řada těch, kterým se v jisté fázi života smějeme, klepeme si na čelo a říkáme si, proč nám to tady vykládá, vždyť to je naprosto jasné. A pak přijde chvíle, máme použít a nic. No a pak je ještě mnoho informací, které víme a jejichž dosah nám dojde až mnohem později, ve spojitosti s jistou praktickou či teoretickou potřebou. Já sama mám moc ráda chvíle, kdy se mi v hlavě rozsvítí světýlko a dokážu chápat význam a spojitost. Dělám vazby, stavím dům a myšlenky se rojí, jen a jen je využít. Je velmi zajímavé, že nejlepší myšlenky mě napadají ve chvílích, kdy vůbec nad ničím nepřemýšlím... Usínám a už je to tady, zajímavé řešení problému, se kterým si lámu už tak dlouho hlavu! Mozek dostal volno a najednou začal spojovat to, co měl a musel a ono to zářné přišlo... Hurá, jen aby to vydrželo do ráno. Ne počkat, raději ještě vylezu a myšlenku si zapíšu, co když už ráno nebudu vědět, jak to bylo? Ano i tak se učím, i tak se mi propojují spoje neuronů a ze mě se stává ten, kým jsem. A kým jsem? Jen sama sebou, se samou sebou....
Buďte tím kým chcete být a neopouštějte svou cestu. Ani dnes, ani jindy...
Žádné komentáře:
Okomentovat