Zajímavé, jak funguje lidská mysl. Člověk mnohdy nerozumí věcem, a přesto doufá, že uslyší dvojí odpověď. Chce slyšet zároveň ano i ne. Neumí se rozhodnout pro jednu stranu. A já se sama sebe ptám, je rozumné či možné chtít současně dvě naprosto odlišné věci? Je možné chtít žít v radosti a přesto cítit smutek? Je možné být zdravý a doufat v nemoc? Jak je možné chtít bílou a vybrat si černou? Lhát a přitom říkat pravdu? Možná je to dáno dvojjakostí a rozdílností těla a duše. Unavené tělo by se rádo cítilo povzneseně, stejně jako duše. Nemocná duše by pak ráda byla zdravá, jako tělo. Jsme propojením těla i duše, které nás tvoří, jako jednolitý prvek. Proto si můžeme troufat doufat v dvojí odpověď zároveň. Nemusíme ji vyhledávat, tato situace prostě nastane. Jen ji dovolme vstoupit a připusťme, že je to normální stav věcí, pocitů, vzpomínek a příběhů, které kreslíme na tomto světě. Ať už ano, nebo ne, nějak to vždycky dopadne!
Den plný dvojího pohledu na svět i sebe sama...
Žádné komentáře:
Okomentovat