Kolíček ke kolíčku kousek ke kousíčku a prádlo visí úhledně na věšáku. Každotýdenní úkol, který zabere několik desítek minut a za celý lidský život, pak věčnost. Vždycky když věším prádlo, tak na mě padne zvláštní, nepopsatelná atmosféra. Něco, jakoby ve mě zanikalo a něco dalšího vznikalo. Možná s vědomím usušeného prádla, které bude potřeba vyžehlit, možná s pocitem, že to ještě není všechno. Každopádně, je to zajímavé, jak může obyčejné prádlo měnit vnitřní prožitek. Já si jdu dumat nad prádelní šňůry a možná na něco přijdu. A když ne, tak aspoň budu mít příště při věšení prádla nad čím přemýšlet.
Kolíčkový den bez starostí všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat