To co dýcháme, je životem pro naše plíce i tělo. V poslední době se však pomalu naše těla zanáší nepořádkem a smogem. Není to vůbec nic příjemného, vstanout ráno z postele a připadat si jako osmdesátiletá strařena, která se nemůže nadechnout. Tak nějak se totiž cítí již několik dní nejen staří, ale i mladí. Proč je pořád tak špatný vzduch? Proč se odpovědní lidé nestarají, aby se nám lépe žilo? Proč musí naše děti vyrůstat v tak nepříjemném prostředí? A hlavně, proč je dovoleno kácet plíce naší planety? Nejsem žádný velký ochránce přírody, ale jedno vím, pokud se budeme jako civilizace chovat macešsky k našemu životnímu prostředí, nemůžeme očekávat, že se nám bude dobře žít. Moc dobře si vzpomínám na dobu, kdy můj dědeček, letitý hospodář, vždycky pamatoval na to, aby se přírodě neubližovalo a snažil se sám žít a nás vnuky vést k životu v souladu s přírodou. Ještliže pokácím dva stromy, abych měl v zimě čím topit, pak na jaře vysadím, alespoň čtyři nové, aby i následující generace měly tu možnost dýchat a topit. Jestliže mi pole letos dalo hojnou úrodu, pak jej nechám příští rok odpočívat a další rok jej osadím a mohu čekat, že bude opět dostatek brambor, řepy. A co víc, vždycky byl soběstačný svými poli, nepotřeboval být závislý na žádných výrazných věcech odjidnud. No snad mi řeknete, že tato doba je už pryč a já budu s vámi souhlasit. Přesto nemůžete namítnout nic proti tvrzení, že poučit se z chyb minulých generací proto, abychom žili lepší a kvalitnější život, není nic špatného...
Poslouchejme rady zkušenějších, vyvarujme se chyb a přesto hledejme svou cestu životem!
Žádné komentáře:
Okomentovat