Tak si tady sedím a čekám na konečný ortel. Myšlenky se mi toulají světem a já vzpomínám na krásné chvíle prožité se svými kluky, na dobu, kdy jsem byla malá holka... Na krásná, sněžná a souznějící rána, kdy kráčím se svým tatínkem na sobotní nákup, kdy s maminkou připravuji oběd. Prostě vzpomínám a říkám si, že nemohu vynechat žádný okamžik, protože i ta nejmenší drobnost vytvořila život v mojí celosti. Ano, snažím se vytlačit všechno negativní a myslím na krásno... Věřím, že mi to pomůže a moje čekání nebude jen strachující! Ono asi platí, že pozitivní přitahuje pozitivní a málo negativního. Tak si tedy raději nic nepřipouštím a vzpomínám. Na to, ono i tamto, co bylo, je a určitě i bude krásné!
Krátká čekání bez reptání....
Žádné komentáře:
Okomentovat