Každý máme své jméno, něco pro nás znamená, něco nás s ním spojuje. Už jako dítě jsem přemýšlela nad tím, jak rodiče určují jména svých dětí. Pokaždé jsem se ptala, proč zrovna já musím mít tak neobvyklé jméno? V dospívání jsem často pátrala po jiné dívce, slečně či ženě, která by se jmenovala jako já. Bohužel jsem nebyla úspěšná a docela jsem si přála jmenovat se tak nějak normálně, obyčejně. Uběhlo pár let, já jsem dnes ve věku rodiče a jsem hrdá na to, že mé jméno je neobvyklé. Minimálně proto, že si mě všichni zapamatují a jsem díky tomu vyjímečná. To co se mi jako malé holce zdálo nepříjemné, už dnes beru jako svou raritu. Chráním si ji a cením si odvahy mých rodičů, kteří se vzepřeli všem v okolí a zvolili pro mě to neobvyklé jméno! Díky za něj, díky němu jsem i já obyčejně neobyčejná....
Ať žijí Jindřišky a Jindry zvlášť!
Žádné komentáře:
Okomentovat