Vlak se šine krajinou, já si vnitřně zpívám. Na svět z okna se jen dívám. Tu se mihne řeka, tu zas pole vzkvétá, tu je strom a tam je dům, možná patří i mým snům.... Těším se jak den se vine, nebojím se že pomine, zítra budu zase tam, kam teď tak rychle spěchám. Zase budu cítit smích, ve svých vlasech vzduch a onen krásný přírodní vzruch! Jen mít dneska oči dokořán, aby se radost dostala do všech ran. Aby zítra, pořád, panoval v mé duši onen vzájemný řád!
Krásné výletnické nedělní odpoledne....
Žádné komentáře:
Okomentovat