Balancuji, pročítám, srovnávám a počítám. Hlavu už mám plnou písmen, musí ven a pravdu říct. Ruce běží, ťukají, slova pravdy říkají. Něco se nám povedlo, něco zase nesedlo, přesto dobrý pocit mám, že nidko z nás už není sám. Každý už zná kousek pravdy, ale určitě to není navždy.... Škola skončí, přijde život a tam se jistě ukáže, kdo může, kdo musí a kdo zapláče. Já jen doufám, přeju si, aby každý našel místo, našel sebe, našel své soukromé nebe. Ať už vzdušné, nebo pevné, vždycky jen to co mu sekne! Každému ať slunce svítí a všude ať kvete kvítí! Bilance jsou uzavřené a dveře do budoucna otevřené....
Dokud žiješ, uč se a nečekej, že moudrost přinese až stáří!
Žádné komentáře:
Okomentovat