Déšť se snáší z oblohy, pomalu padá na zem. Já tu sedím, dívám se z okna a je mi blaze. Dešťové kapičky se rychle pohybují po skle, jedna předhání druhou. Jakoby chtěly být spojené stuhou. Obloha zešedla, vítr se zvedá, já si však říkám, i deště je třeba... Příroda obleče zelený kabátek, ptáčci i zvířátka dají se do hrátek. Zvuky se rozezní lesy i louky, ptáci i zajíci budou si užívat máj. My sami spočinem, okem je neminem, budeme sledovat, až budou trénovat, skoky a přískoky, přes louky, potoky. Budeme sledovat brouky i mravence, budem je vyhánět z našeho kredence. Budeme spojeni s přírodou, se zemí, ať jsme si souzeni, ať jsme zas spříznění....
Jen příroda ví, co chce!
Žádné komentáře:
Okomentovat