Jistě znáte ty drobné a prchavé chvilky vzájemného souznění, které byste za nic na světě nevyměnili. Drobné pohlazení, společný pohled, úsměv, dlouhé šlapání do kopců, krásný návrat domů. Drobnosti, které často bereme jako samozřejmost a přesto obrovské věci, bez kterých bychom nebyli my tím, čím jsme. To že se máme kam vrátit, uvědomění si postupného přerodu z dítěte do dospělého člověka, který přebírá zodpovědnost za sebe, své děti a také své rodiče. Z pohledu lidského života věci velmi podstatné a přesto tak často opomíjené. Zastavme své kroky, pokusme si vrýt do paměti ty drobné chvilky vzájemného souznění, protože jen díky nim budeme jednou schopni čelit dalším životním výzvám! Jen díky vzájemnosti, svornosti, radosti z drobných společných okamžiků, pevného spojení s milovanými jsme schopni být, chtít, žít i snít...
Nechť ticho provází souznění a je tou nejkrásnější hudbou pro uši!
Žádné komentáře:
Okomentovat