Plno lidí kolem mě a přesto mám pocit naprosté prázdnoty, nicoty. Co může být horšího, než se pohybovat světem, být a vlastně neexistovat. Ve chvílích, jako je tato není vůbec snadné mít směr, mít chuť, mít... Jediným východiskem z pustoty lidského prostoru je to, co tady je, co máme každý v sobě, co nám dává sílu zvednout se a jít. Bojovat za své místo na světě, plnit barvami okolí, křičet, zpívat, tancovat, radovat se a milovat. Nejen láska sebestředná, ale i láska kolemjdoucí je to, co může zahlušit prázdnotu všedních dní. Udělat přítrž špatným myšlenkám a navodit pocit jedinečnosti, krásy a radosti. Zahoďte svou prázdnotu, naplňte srdce láskou, nabarvěte svět a buďte s těmi, kteří vás mají rádi. Jen to je smyslem našich životů, jen proto stojí za to jít, žít, být!
Plnou prázdnotu a prázdnou plnost věcí hmotných i nehmotných....
Žádné komentáře:
Okomentovat