Vyšla si jednou do světa čistá duše. Řakla si zcela jednoduše. Půjdu světem, pujdu tam, kde lásku, štestí uvídám. Duše krásná, duše čistá, hmotným světem procházela. Věci nechci, nesbírám, to není můj vysněný chrám. Já se toužím toulat světem, ať je říjen, duben či květen. Na hmotném mi nesejde, to mě nikam nevede. Jediné já přání mám, ať nikdy nezůstává nikdo sám. Ať je moje, tvoje, naše, vše co láskou protíná se. Ať se vrátí, ať je s námi, nebe plné slunce, hvězd. Ať se máme stále rádi, ať je s námi stáří i mládí, ať nás hmota netíží a život je bez obtíží. Ať jsme spolu ty, já, my, pak zvládneme i nejhorší šrámy. Spolu půjdem světem dál, i kdyby vítr hodně vál. Projdem světem, čisté duše, Ty, já i dítě naše...
Duše bez hmoty, je jak kámen bez boty!
Žádné komentáře:
Okomentovat