Kam kráčíš, co si ráčíš, živote můj bláhový... To a jiné zmí mi hlavou a cítím se jak před popravou. Měla bych elánu plná být a s důvěrou hledět do budoucnosti. Nevím však jakých je potřeba ctností. Nevím, zda dovedu rychlou být a konečně najít svůj pověstný klid. Úsměv i radost, oči a starost, srdce a poznání, že nikde není zastání. Všechno se zvládne, všechno se spraví, mám přece Tebe. Mám přece nás a to je voda, led, sníh i mráz. To je to podstatné, kam kráčet mám, když půjdu s Vámi, půjdu i k nám....
Kráčejte s láskou za štěstím, vždy buďte sami sebou a s ním!
Žádné komentáře:
Okomentovat