Vlnkovatá

Jako vlnky na moři jsou mé dny. Jednou jsem nahoře, pak zase dole. Rychle se zvedám a pak zase padám. Netuším, zda ještě za chviličku ještě budu právě přesně tam, kde právě jsem, ale to je v pořádku. V mém současném světě je to přesně tak, jak to má být. Vše se odvíjí v můj prospěch a mé nejvyšší dobro, které vzchází ze situací, které prožívám. Snažím se postarat o vše, co je kolem mě a překonávám dílčí překážky, které jsou všude kolem. Netuším, zda jednou dojde naplnění mých snů a tajných tužeb, ale věřím, že věci mají svůj řád. Ten je pro vše jasně daný a pro všechny stejně nastavený. Takže čekám, protože vím, že je všechno je jak má být!

Vlna sem, vlna tam, všude kam se podívám...

Přirozená

Jako ve splašeném vlaku si připadám v posledních několika dnech, možná týdnech. Minuty letí, mění se na hodiny a než se stačím v pondělí ráno nadechnout je tady středa odpoledne. Stojím u pračky, dělám pravidelnou kontrolu úkolů, které je potřeba udělat a najednou zjišťuji, že pátek už se na mě směje. Možná si lišácky říká, to jsem to zase vychytal. Nečekala to a já už zase stojím pěkně nachystaný, abych jí ukázal, jak jsem to rychle dokázal otočit. No a já vlastně v tu chvíli vím, že mi nezbývá nic jiného, než přijmout onu skutečnost, že se otočil další týden, přešel další měsíc a nastává další víkend. Pro mě příležitos k odpočinku, k získání klidu, načerpání sil a energie. No a snad i pochopení, proč ten čas tak pádí!

Uvolni se a teprve pak pocítíš tu pravou energii i nadšení...

Studijní

Lidské tělo je neskutečný nástroj. Vydává nám signály, když se cítí ohroženo a přesně říká, co bychom měli dělat. Nic není jen tak a bolest už je jen projevem toho, co jsme zanedbali, nebo toho, co děláme špantně. Většinou chce fungovat bez problémů a být zdravé, jen my mu dáváme špatné podněty, kterými ho trápíme. Kdybychom jen tak věděli jak to všechno dělat dobře. Nebo dělali věci opravdu dobře, bylo by nám fajn a měli bychom se prima. To by bylo opravdu prima nejen pro nás samotné, protože bychom netrpěli bolestí, ale i pro naše tělo, protože by netrpělo s námi... Až se naučíme chápat, jak to všechno funguje a pochopíme, že nesmíme bojovat proti sobě samým, budeme mít vyhráno. Už aby to bylo!

Nebojuj a raději se holka uč...

Jistota

Vzdát se všeho strachu a pochybností, vykročit ze svého stínu a přijmout vše, co vytváří v mém srdci klid a mír. Nechat se ovívat větrem a oteplovat slunečními paprsky s tím, že jsem osvobozena ode všech destruktivních obav i pochyb. Jsem totiž milována, které miluji a jsem v bezpečí tam, kam patřím. Je to přesně tak, jak to má být. Nic špatného se neděje a všechno je v nejlepším pořádku. Strachy nemusí nutně znamenat zlo, protože jsem pochopila, že jsem dokázala vystoupit ze svého stínu. Jdu správnou cestou a pokračuji cestou uzdravení, míru, klidu a osvobození. Jsem na cestě, která mě vede a já jen musím naslouchat svému srdci, které je láskyplným prostorem kouzelných myšlenek pro mě i mé uzdravující se já. Stačí jen vnímat a pak už vše bude přesně, jak má být...

Chápu a vím, že už něčemu přec rozumím!

Věřit

Tak a je to, chtělo by se mi říct, ale nevím, zda to není jen lichá naděje, která se mi usadila v kostech. Člověk si říká, když něco vytváří, že by se to mohlo takhle líbit, mohlo by to takhle vypadat, ale nakonec to třeba bude úplně jinak. Snad se mi moje snaha uspět vyplní a splní se mi moje tajné přání. Budu mít jeden další malinký krok za sebou a několik dalších před sebou. A tak je to přeci fajn. Člověk by totiž měl pořád mít nějaká ta jistá a jakási cosi, která ho nesou, možná někdy ženou vpřed. Měl by mít to něco, co mu říká jdi a běž. Obleč se a vyraž ven, pěkně do přírody. Užij si krásného slunečného dne a neseď pořád jen doma u počítače. Jdi a buď sám sebou. Je to jen a jen o tom, být a chtít být... A já chci přecházet a nikoliv podlézat, proto uvidím, co z onoho a je to, nakonec vlastně bude!

Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům...

Hafíková

Těšení se na hafíky mi vyplňuje nedělní dopoledne. Snad to bude fajn a snad se jim budu líbit. Snad bude nějaký chtít se mnou kamarádit a snad bude zase prima nálada. Sice vím, že je tam budu muset všechny nechat, ale za tu zábavu, kterou si s nimi užiju, mi to určitě stojí. Už se moc těším na ty krásné ťapičky a chundelatá tělíčka, která se budou vesele pohybovat tam a sem. Vyplazené jazýčky a ušiska, která ještě nebudou vědět, zda mají být tady, nebo tam. Ano, i tak to bude asi dnes odpoledne vypadat, a nebo možná taky jinak... Však se nechám překvapit a uvidím, co všechno zažiju a uvidím!

Těšení je znamení...

Neohrožená

Za každým krokem vpřed se skrývá mnohé tajemství. Tím největším je fakt, že jsme mnohdy našli odvahu udělat krok k dosažení svého cíle, který nás stojí nemalé úsilí. Máme odvahu vstupovat do mnohých bojů, které jsou spojeny s tím, abychom si sáhli dokonce i na dno svých vlastních sil, ale víme, že máme své cíle. Chceme, můžeme a někdy dokonce i musíme dosáhnout toho, co jsme si usmysleli. Udáváme tempo a jdeme stále dál. S tím je spojeno také to, že máme odvahu prohrávat, jsme vnitřně stateční a umíme si přiznat, když něco nezvládáme. Umíme požádat o pomoc, když se zrovna nedaří a jdeme stále dál... V tom je síla odhodlání, které nás žene dál. V tom je kus onoho krásného tajemství kroků, které vnímá každý člověk, který má svůj životní cíl a směr!

Jdi za svými sny a neboj se tmy...