Obstojná

Sliby se slibují a řeči se vedou. Jde to jako na běžícím pásu a nikdo ani nesleduje, co všechno bylo dotaženo do zdárného konce. Jediné, co jsme schopni a ochotni vnímat, jsou sliby, které nám byly dány. Nepřemýšlíme proč, nebádáme nad tím, co bylo za slibem. My jen stále čekáme na něco, co nás povznese. Sami pak zapomínáme, že jediný, kdo může změnit nás i svět, ve kterém žijeme, jsme my sami. My máme sílu, my máme odhodlání, my máme úsměv, my máme radost, my máme starost a my jsme ti, kdo mají moc měnit život náš i lidí kolem. Nespoléhejme jen na sliby ostatním a zkusme být aktivní. Na naší vlastní aktivitě stojí naše budoucnost!

Zítřka se nebojím, vzmužím se a obstojím...

Taková

Někdy se to prostě hodí a všechno se kupí na jednu hromadu. Člověk se snaží s úsměvem zvládnout všechny zadané povinnosti a nakonec zjistí, že všechno, co dělal, dělal špatně. Ideální by bylo nic nedělat a nic nezkazit, ale to bohužel v našem životě není možné. Pořád musíme jít, musíme spěchat a musíme být ve střehu v tom, co je nám předepsáno zvládnout. Možná si jako já říkáte, mám to za potřebí? Musím se opravdu tak stresovat a nechat se vytáčet? Možná už jste pochopili, že člověk žije jen jednou a necháváte všechno plynout, jak to jen jde. Já to zatím neumím, ale učím se...

Učit se a zrát, něco nechat tak!

Usmívající se

Toto je den,

toto je sen.

Zase se kreslí,

zaseji kmen.

Dneska se usměji,

zítra se poději.

Dneska se přivítám,

zítra se pohlídám.

 

Dneska je krásně,

zítra píšu básně.

Dneska jsou taneční,

možná se zvěční.

 

Nakoupí, nastaví,

s problémem

poradí.

 

A pak se rozplynou,

jak mlha nad nivou,

jak pára nad hrncem,

jak slune s mravencem...

 

Užij si den a usmívej se jen!

Správňácká

Občas si říkám, zda jsem kde mám být? Zda dělám, co mi bylo předurčeno dělat? A jestli setrvat u práce, která mi už delší čas nepřináší radost a klid? Stále v sobě řeším tolik jednotlivostí, které se zdají důležité a nejsem si jistá, zda již nastal čas na změnu. Byť jsem prvotní kroky udělala, nedokáži se odhodlat k úplné změně. Jakoby stále hledám, orientuji se a přemítám nad tím, co mi která cesta přinese. Možná proto už nějakou chvíli jedu na autopilota, dělám automaticky činnosti, na které jsem po léta zvyklá. Do života mi však radost vchází tam, kde zapojuji víc. Tam, kde chci, mohu a dokonce musím být plně aktivní, kde moje vlastní aktivita vede k motivaci ostatních, k činnostem, které normálně nedělají. Tam, kde jsem herečka, učitelka, aktivizační i motivační pracovnice, tam je mi dobře. Ono skrývat se pravé já, hrát roli decentního akademika je náročné. Tak proč nebýt sama sebou i za cenu změny!

Ve správnou dobu, na správném místě, pak svědomí je čisté...

Světová

Tolik slov již bylo řečeno. Tolik vody utelko, a přitom stačí říci podstatné. Jsem vděčná a každý den děkuji za malé i velké dary mého života. Každý den se nořím do prostého, a přitom tak zázračného pocitu vlastního bytí. Kochám se nádherou světa a upřímně se raduji z maličkostí, které jsou tak důležité. Každou chvíli se učím z lekcí, které mi život přichystal a jsem nachystána na všechno, co přijde. Nechť jsou dny takové, jaké mají být a naše životy s tím, s kým chceme žít...

S vdečností a láskou jdu světem procházkou!

Klaďasová

Tak často v životě slýcháme negativní hodnocení a slova, že jsme se už na ně zvykli. Neočekáváme žádné pozitivní hodnocení, natožpak pochvalu. Pokud však taková pochvala přeci jen dorazí, v první chvíli jsme tak zaskočeni, že ani nedokážeme dýchat. Většinou jsme totiž přímo konfrontováni s tím, co je nám vytýkáno a musíme se vždycky snažit přesně popsat, proč jsme něco udělali, nebo neudělali. V této džungli negativity pak zaniká cokoliv, co může být popsáno, jako kladné či pochvalné mínění. Občas i to přichází a je pak o to důležitější. Dává totiž naději, že všechno, s čím se lopotíme a o co se snažíme je alespoň někým vnímáno pozitivně. Přináší to klid a naději do duší všech, kteří pečují, snaží se a rozdávají, kudy chodí. A snad proto je důležité nenechat se zahltit kritikou a pečlivě poslouchat vždy, když přichází dík!

Poslouchej a trpělivost s láskou měj...

Užívací

Neděle může člověka svádět k nic nedělání, ale i poslední den týdne je potřeba zvládnout běžné činnosti. Někdo musí vařit, jiný vyprat prádlo a někteří ještě před polednem spí ve svých pelíšcích. Je to na každém, jak naloží se svým časem a kolik času věnují odpočinku či práci. Ta není zajíc a neuteče, ale přeci jen hlad je vždycky, prádlo je potřeba mít k dipozici, tedy priority jsou jasné. A pak? No možná si přečíst dobrou knihu, ponořit se do příběhů jiných a nechat se hýčkat lenivostí neděle. I to je potřeba, i to je nutné, abychom se zítra mohli opět ponořit do aktivního pracovního týdne a po víkendu nám nic nechybělo. Protože jsme všechno stihli a k tomu i něco navrch!

Neděle je krásná věc, tak si ji užijme...