Chlupatá

Huňatá je naše vlast, všude kam se podíváš. Chlupy, chloupky, kožichy, jsou tu skryté pro hříchy. Jsou tu s námi ve skříních, čekají na nových sníh. Budem jezdit na saních, v uších bude zníti smích. Teplo bude po těle, všude známí, přátelé. Zabalení, zahalení, připraveni k dovádění. Huňatí a chlupatí, zimu vítr potrápí. Naše ruce, naše těla, budou chlupy pokrytá celá... Nebudeme trpět mrazy, ale sluníčko nás neurazí. Užijem si zimy, sněhu a bude čas i na něhu. Jaro spolu přivítáme a kožichy uschováme. Aby zase na přes rok, zahřály nám těla tok!

Za chlupatou zimu a huňatý sníh...

Úmyslová

Když si žena usmyslí, pak ji nikdo a nic nepřesvědčí o opaku. Údajně ani párem volů nezastavíte ženu, která se rozhodla něco udělat, něco změnit a někam se dostat. Někdy, ale ani ta nejlepší rozhodnutí nemusí vést k cíli. Vždyť způsobů, kterými se dopracováváme někam, je tolik, že je ani na prstech jedné ruky nespočítáme. Cíl je jeden, cest k němu mnoho a rozhodnutí jej dosáhnout ještě víc. Co všechno musíme mít v hlavě? Kolik způsobů a možností je k dispozici? A jak málo máme času na uskutečnění všeho, co si vezmeme do hlavy! Inu, to je život, který běží, aniž my jej můžeme zastavit. Aniž jej můžeme řídit, aniž se zastavíme a přesto doufám, že bude tak, jak si usmyslíme. Bláhová představa, urputný boj, v němž zvítězí jen ti nejsilnější!

Vytrvej i když vítr fouká, vítězství už na Tebe kouká...

Trápená

Bolení je vždycky trápení a trápení zase soužením. Jak ale zařídit, aby život byl jen sledem příjemných okamžiků? Tak to nikdo netuší a originální recept na trápení neexistuje. Jistě esituje mnoho babských rad a nevšedních způsobů, jak se zbavit bolestí, ale žádný stoprocentně účinný. Pokud by tomu tak bylo, nevěděli bychom co je smutek, bolest, soužení se a žal. A potom bychom si dostatečně nedokázali vážit krás a klidných chvil. Pro dodržení světského i duchovního světa je zde rovnováha věcí a skutečností. Ty nám dávají zakusit krás i ztrát a proto dokážeme milovat, zlobit se, vzdorovat i usilovat o lepší svět. Nebojme se odhodit strach, opustit krajiny trápení a vrhněme se na lásku, radost a životní souznění, které je podstatou životní moudrosti. Ponechme stranou agresi a darujme sami sebe. Rozevřeme náruče poznání, přijímejme nové s otevřenou myslí a neodsuzujme se ke smutku a starostem. Život je natolik krátký, abychom je strávili smutněním za tím co by bylo, kdyby. Je jen teď, tady a dnes!

Hledání radosti je nikdy nekončící cestou...

Ohledová

Úklidová četa by mi dnes záviděla mé nasazení a odvahu zvládnout všechny nepořádky a nelady. Od včerejška se mi honí hlavou slova, že čistota duše je spojena s čistotou těla a jeho okolím. Proto jsem si vzala do hlavy, že dnešní den vyčistím vše, co mi přijde pod ruku. Od rána pobíhám s hadrem, čistícími prostředky a nenechám ani kousek špinavého místečka v celém bytě. Vyčistím, pověsím, naleštím a vymetu vše špatné i negativní. A večer, ten bude stát za to. Všude vůně, čistota a já se v tom krásném prostředí budu cítit, jako jiný človíček. Pookřeje duše, pookřeje tělo a to ostatní také přijde. Jen chtít, mít trochu odvahy a pak už stačí jen jít, směrovat a doufat, že zvolený směr je správným směrem...

Vyražte tam, kam srdce velí a nečekejte, až na neděli!

Spěchací

Teplé papuče, ostrouhaná tužka, bystré myšlenky a můžeme se dát do práce. Ano, tak si představujeme začátek každého pracovního dne. Plni elánu, nadšení a pořádných myšlenek se vykulíme rychle z postele a hned pracujeme. Ovšem realita je jiná. Tma za okny způsobí, že první co uvidíme je černočerná temnota a nás napadne, ještě není ráno, ještě mohu chvilinku spát. Pak se přesvědčíme, podíváme na budík a opravdu je čas vstávat. Dobře, tak ještě minutku se překulím na druhý bok a pak už opravdu půjdu. A když se oči znovu otevřou, je nejvyšší čas vstát a jít. Takže rychle nasnídat, posbírat vše potřebné do práce a rychlým krokem vyrazit tam, kde i nejrychlejší je pomalý a nejchytřejší vypadá hloupě... S myšlenkou, chvatným poklusem a káravým pohledem do duše vyrazím vstříc dalšímu pracovnímu dni. V hlavě slib, že zítra, zítra bude ráno klidnější a podle přesného plánu! Dnešní ráno již nenapravím, ale zítra to bude lepší.

Úspěšný den bez spěchu jen!

Disciplinovaná

Pořádek a kázeň, respektování pravidel i základ slušného chování jsou něco, co se dnes moc nenosí. Lidé mají potřebu neustále porušovat pravidla, ulehčovat si život a pokoušet osud. Jen si tak říkám, jak by se nám dobře žilo, kdyby většinová společnost žila podle pravidel, která si sama určila. Je jasné, že vždycky budou existovat jedinci, kteří budou mít potřebu porušit každé pravidlo i systém. Ale proč se tak děje čím dál častěji? Proč nejsme schopni dodržova pravidla slušného chování, proč nám neříkají nic etické zásady a morální pravidla? Víme vůbec, co všechno obnáší a jak často je porušujeme? Těžko říct i soudit. Přestože se pokouším žít podle pravidel mě nastavených v dětství, netuším, zda právě já svou disciplinovaností nejsem tím největším porušením všech pravidel! Minimálně jsem divná a to se opravdu nenosí. Být, mít a dodržovat pravidla je přeci k smíchu. Pro mě však ne! Tak jako vždy pozdravím, tak i vždy odpovím, držím se pravidel slušného chování a respektu ke každé živé bytosti. Snad někdy i za cenu vlastních obětí, ale bez toho to nejde. I tak je možné dokázat, že pravidla a řád mají svůj smysl a není to jen tak pár prohozených vět, která snad mohou, ale nemusí být dodržována. Proto zkusmě být dnes disciplinovaní, ohleduplní a slušní v každé situaci, která nás potká. Vyzkoušejme naši odvahu a čelme problémům s lidskou tváří...

Ohleduplnost, takt a disciplína jsou mostem mezi sny a jejich naplněním!

Knížková

Dech se úží, oči letí po větách a stránky jen šustí. Netuším, kdo je vrah, netuším, jak se to vyvije. Jediné co vím, že už potřebuji vědět, jak to všechno dopadne. Knihy jsou plné příběhů a krásných vyprávění, které nás ani nenapadnou odříkat. Přesto jsou mezi námi jedinci, kteří dokáží využít sílu slov, vytvoří dílo, které ostatní musí přečíst. Pak obdivují jejich intuici, mistrnou jazykovou výbavu a znalosti lidských charakterů. Jednou toužíme být krásnou hrdinkou, zachráněnou rytířem na bílem koni. Jindy zase hloupoučkým medvědem se spoustou milých přátel. A když vyrosteme, šustíme listy románů a detektivek, abychom se oprostili od běžnosti života a všedností dne. Prožíváme neprožitelné, cestujeme v čase, prostoru i skutečnosti a zažíváme mnohá dobrodružství s lidmi, které jsme si zvolili za naše přátele. Je to cestování milé a proto mi dovolte opustit tuto společnost a vrátit se k těm, kteří se právě toulají krajinami mých příběhů...

Bez vyprávění není příběh, bez příběhů není odpočinek!