Souznějící

Sluníčkové ráno nenechává nikoho na pochybách, že právě teď je ta správná chvíle vyrazit do přírody. Rychle se nasnídat, doplnit tekutiny a živiny, pak už jen nazout pořádné boty a můžeme vyrazit. Rosa na rašící trávě se třpytí a my se pomalučku dostáváme výš. Nejdříve přejdeme tajemný a zatím ztichlý Stokorcolý les, pak stoupáme výš. Mezi stromy je protahuje sluníčko a snaží se prosvítit až k nám. Někde kousek nad námi praskají větvičky a za chviličku zahlédneme poskakovat srnku. Tichá zelená trasa je plná skutečného štěstí. Nemusíme nic říkat, příroda to vyjadřuje za nás. A tak ve svornosti vystoupáme až nahoru, rozhlédneme se do krajiny a víme, že tohle jen a jen náš kousíček země. Jsme tady, nikde nikdo, jen zpěv ptáků doprovází naše kroky zpět. S postupujícím ránem si užíváme a sestupuje zpět do civilizace. S tím, že jsme právě prožili svůj kousek štěstí!

Souznění s přírodou, drží nás nad vodou...

Zvažovaná

Možná někdy přemýšlímne nad tím, jak se stát jiným. Jak být jiným člověkem, v jiném světě a s jinými podmínkami. Myšlenky, nápady a rady pro jiný život se nám hrnou do hlavy. Přemítáme, co by a jak by. Jak bychom byli lepšími přáteli, otevřenějšími rodiči, milujícími milenkami či nesoudícími učiteli. Pak se však vrátíme do života tady a teď. Vše nám doznívá v hlavě a s jistotou víme, že se opět vrátíme do stejných kolejí. Ono je totiž snadnější snít, přemítat a představovat si, než vykročit za změnou. Někdy je to ale potřeba a snad budeme přesně vědět, kdy se pustit lana a vykročit do nejistoty. Ke změně, k lepšímu já a kouzelnějším zítřkům...

Zvěžuji, svět si v barvách maluji!

Potěšení

Sluníčko svítí a já doufám, že zůstane na obloze i během víkendu. Přes týden jsme si ho moc neužili a tak by bylo fajn načerpat energii během volných dnů. Není potřeba, aby bylo slunce pořád, ale troška by ho přijít mohla. V průběhu víkendu by nám to dodalo potřebnou energii pro následující týden, který zase bude v plné palbě. Tak uvidíme, zda se naše přání vyplní a my si společně užijeme klidné, pohodové a sluníčkové dny. Proběhneme se po zahradě, vyvenčíme našeho králikopsa, upravíme zahradku a plní nové energie se v neděli vrátíme do civilizace. Bude to moc fajn a možná přijde na scénu i něco neočekávaného, tak se necháme překvapit!

Potěšení, nad to není...

Závistivá

Už jsem zase v poklusu,

kde se bere tolik rámusu?

 

Proč pořád jen pospícháme,

i když stejně nestíháme!

 

Občas není zárukou,

že dojdeme tam po rukou.

 

Někdy je třeba nohy mít,

aby se sjednal velký klid.

 

Vždycky však pomůže,

když někdo Ti pomůže,

když dostaneš správnou oporu,

ať jdeš dolů či nahoru...

 

Toto si vždycky pamatuj,

za svým si pak hrdě stůj.

Nenech se nikým ovládat,

stačí, když budeš mít se rád!

 

Miluji sebe, miluji svět, nemusím nikomu závidět...

Tiše

Člověk si takhle chodí po světě a říká si, co by měl, chtěl, mohl, směl. Někdy se osmělí a míří výš, jindy jen tak kouká kolem sebe a ví, že tohle mu stačí. Je to většinou dáno vnitřním naladěním a faktory, které nás dělají člověkem. Někdo nedokáže být bez své role a jiný zase nechce o žádné roli ani slyšet. Je to svět a společnost, které nás vidí někde, kde bychom podle svého věku, vzdělání, zázemí, financí či postavení měli být. My sami se však můžeme cítit úplně někým jiným a někde jinde. Občas stojí za to zastavit se a upřímně si odpovědět na otázku, kdo jsem? Kam jdu? A jdu správným směrem? Sama odpověď nás může překvapit a ukázat, jak jsme si jistí, nebo jak moc jsme se mýlili... I když mýliti se je lidské, přemýšlej nad tím a nenechávej jen tak věci jít. Jde o tvůj život a tvoji duši!

Někomu sluší, někomu jde k duši...

Výzva

Nevím, váhám, přešlapuji. Odhodlat se k zásadnímu rozhodnutí je někdy tím nejhorším, co musím udělat. Krok do neznáma, které je jasné, je tím nejhorším, co mě čeká. Vím, že musím udělat změnu a vím, že změna je nutná. Jak ale přesvědčit sebe sama i své okolí, aby mě vnímalo nejen v roli, kterou právě zastávám, ale vidělo mě i v rolích ostatních. Už dost na tom, že musím bojovat se sebou samou, ještě abych byla dost silná na boj s okolím. Vím, v čem jsem silná a v čem se nachází můj talent i dar. Teď o tom ještě přesvědčit ty správné lidičky. Aby mi dali šanci a dovolili mi dělat to, co bych chtěl a mohla dělat. Kousíček po kousíčku a dílo bude dokonáno...

Výzev se nebojím, sama sebe zapojím!

Pondělní

Volný den mi přijde k duhu. Nemusím se honit od samého probuzení a mohu zpomalit. Vím, že mě čeká hodně radostí a nějaké ty povinnosti, ale dneska prostě a jednoduše můžu a nemusím. V tom je dnešní pondělí kouzelné. Občas je totiž fajn vystoupit z koloběhu každodennosti a nechat se unášet tím, co se zrovna naskytne. To mám dneska v plánu a plán měnit nebudu. I když asi budu muset někde přidat a jinde ubrat, budu to dělat jen tak, jak mě zrovna napadne a jak se mi to bude hodit. Až se mi nebude chtít, tak přestanu. Až budu mít chuť dělat něco jiného, tak to půjdu dělat. Dneska je to jen o mě, o tom, co mě napadne a co se mi bude zdát fajn...

Měj se krásně a užij si hvězdy jasné!