Obsahová

Hledání smyslu života začíná naším narozením. V tu chvíli ovšem ještě netušíme, že něco hledáme. Jediné, co nás zajímá jsou teplo, láskyplná náruč, jídlo a základní biologické potřeby. Pomalu rosteme, začínáme si uvědomovat sebe sama a svět kolem nás. Klademe si mnohé otázky, hledáme odpovědi a s údivem se díváme, co všechno už bylo vymyšleno a jak důmyslně funguje svět. S rostoucím tělem, roste i naše duše, která si hledá svou cestu našim životem. Občas nás trápí nevyřešitelnými problémy a jindy nabízí krásně nalinkované odpovědi na složité otázky. Hledáme, pátráme a říkáme si, zda už se někde onen smysl neobjevil a my jej minuli při průběhu světem. Když se však zastavíme, zhluboka nadechneme víme, že smysl života nebyl objeven ani v minulosti, nebud objeven v budoucnosti, ale je v našem každodenním žití. V tom je krása malých velkých životních objevů!

Objevuj, prozpěvuj...

Volební

S třináctkou si notuji,

víkend právě plánuji.

 

Volby, prádlo, vaření,

kdo zahálí nelení.

Dlouhý krok a nový rok,

nepoznám, zda je to Brok.

Nebo možná Nessinka,

protože je malinká.

Protože se usmívá,

slunce v duši zažívá.

Plánuje a jmenuje,

všechny věci fixuje.

Pevný řád a pravidla,

musí mít ten u kormidla.

Musí přesně dodržet,

aby nespolkl nás svět.

Aby smysl, rozum, řád,

nám všem opět tady vlád!

Děkuji a doufám, snad se neuzoufám...

Svobodná

Kdy jsme opravdu svobodní? Kdy se cítíme bez okovů běžného života? Jsou to neobvyklé chvíle či každodenní situace? Obvykle si nepřipouštíme tyto otázky, protože máme pocit naprosté volnosti a pohybu. Ovšem nastávají i v našich životech okamžiky, kdy se vracíme do let poměrně vzdálených a vidíme, jak se společně řítíme do nesvobody. Tohle už jsme přeci zažili a nechceme to vrátit? Nebo je tomu snad jinak? Nevím, jak ostatní, ale za sebe musím říct, že svoboda není jen to, co cítím, nebo prožívám, ale také i to, jak a kde žiji. A protože se právě dějí důležité události, je potřeba se mít na pozoru a sledovat směřování naší svobody...

Svobodná buď, žij a pak suď!

Veselá

Dnes nic,

zítra víc.

Pak díky,

půjdu na fíky.

Hned si je dám,

pak zavřu krám.

 

Hlava už nevnímá,

přes oči ofina.

 

Přes tělo těžkosti,

jdou mi až do kostí.

 

Mějte se šáteček,

na dvoře domeček,

ve stínu kobliha,

už na mě tu číhá...

 

Krásný večer přátelé, mějte se vždy vesele!

Netrpělivá

Někdy prostě trvá, než se člověk dobere ke správnému řešení. Je to cesta, jako každá jiná a netrpělivost není na místě. I když víme, že bychom si rádi odškrtli další položku na našem seznamu splněných úkolů, tak jednoduché to prostě není. Není možné očekávat, že odevzdáním věci končí. Je to jen další začátek na cestě k výsledku. Je to začátek další cesty, která povede mnoha údolími a přes mnohé vrcholy. A člověk, pokud chce uspět, musí být připraven dát se na cestu a vytrvat. Trpělivě si obhajovat svou pozici, myšlenky a názory. S trpělivostí nahlížet nepříjemné komentáře a dokonat to, pro co se rozhodl. Je to cesta trnitá, plná mnohých nástrah, ale i krásných setkání. Tak se tedy vydejme na cestu a zkroťme naši ne-trpělivost dychtivostí po poznání nového a nových...

Trpělivost, moudrosti tvořivost!

Správná

Možná občas váháme, zda zvolená cesta je tou správnou. Zda nás dovede k cílům, které očekáváme. Zda jdeme tam, kam bychom rádi a s těmi, které považujeme za důležité. Ač mnohdy váháme a netušíme, co nás čeká na nejbližším rohem, je potřeba si sami sobě říct. Jsi na správné cestě. Následuj svůj instinkt a srdce, které ti vždycky podalo pomocnou ruku. Onen pocit správnosti a následování hlasu srdce jsou důležitými ukazateli, že cesty vedou k nejdůležitějšímu prvku, a tím je štěstí. Které nevidíš, které nechytíš a přesto přesně víš, kdy jej máš a kdy je potřeba za ním vyrazit. Tak neváhej a na cestu se dej!

Důvěřuj sobě i zvolené cestě...

Skutkovací

Co je základem lidského života? Čím se měří jeho hodnota? A včem je ukryt dobře prožitý život? Jak odpovědět na otázky, které se nám honí hlavou, bez toho, aniž bychom žasli nad  nevyčerpatelnou bohatoství lidského života i světa kolem nás. Je toho tolik, co neumíme uchopit a přesto jsme stále častěji stavěni do role, že přeci máme dostatek základních lidských kompetencí, které nám umožňují odpovědět. Je ovšem možné zaměnit kompetenci za opravdovou znalost? Copak kompetence nevede jen k činnostem, jimiž má člověk operovat? Jak ale pracovat, když nemám podstatu věcí? Když neznám, co je za tím, nač se tážu a co je s tím spojeno? Je to prostě nepoznaná subjektivita libovolnosti, která je povýšena nad objektivní poznání se sbujektivním pochopením. Chybí nám fascinace a úžas nad tím, co všechno je kolem a jak se k tomuu dostat... Proto snad chybí odpovědi a dostatek prostoru pro správné uchopení lidského života. Buďme tedy odvážní, mějme dostatek zvídavosti a pusťme se do poznání nepoznaného. Jen tak dokážeme nalézt odpovědi a naplnit vlastní život poznáním!

Uč se, žij a poznávej, dobrou vůli přitom měj...