Povzbuzující

Všichni kteří mají odvahu létat, jsou ochotni riskovat pád. Všichni ti dávají vzniknout velikým věcem, které naplňují jejich i náš život. K naplnění vlastních cílů je potřeba jediného. Mít odvahu k činům, být připraven jednat a rozhoupat se k jednání. Pro útěchu duše si říkej, nemám co ztratit a i když spadnu, budu schopna se zvednout, oprášit si kolena a jít dál. Bude to pro mě jedno velké cenné poučení, které potřebuji k tomu, abych letěla dostatečně vysoko a daleko. Nyní se stačí nadechnout, soustředit se na první krok a vyjít tím správným směrem. Tak se neboj, zvedni se a skoč do života rovnýma nohama. Nemáš co ztratit, vždyť jen získáš další a tolik potřebný nadhled i rozvahu...

Jdi do toho, neváhej!

Svěřovací

Čas, 

běží kolem nás.

Slova,

padají zase a znova.

Jména,

jsou jako smyslu zbavená.

Věci,

hromadí se kolem přeci.

Emoce,

dodávají sílu i ovoce.

Láska,

nebojí se a laská.

Úsměv,

přejdi na druhý břeh.

Víra,

dává a nikdy neumírá!

Cesty,

někde začínají a mají resty.

Květy,

pojďme už na zálety.

Básně,

jdou ze rtů tak krásně...

Veršuji a věřím, že srdci svému se svěřím!

Jdoucí

Tam a sem si lítám světem. Ani nevím, zda je únor, nebo květen. Člověk si tak říká, že by možná stálo za to na chvíli se zastavit a úplně vypnout. Hlavu, tělo, dostat se do stavu naprostého uvolnění, kdy všechno kolem může běžet, ale my zůstáváme stát. Možná také toužíte po dlouhodobé změně, která by přinesla do vašeho života rovnováhu a ujasnění priorit. Jakmile si tento fakt uvědomíte, máte první pozitivní bod. Stačí vytrvat a jít si za svým... Krůček po krůčku zdolávat jednotlivé částečky, které v konečném důsledku vytvoří svět, po kterém toužíme a který očekáváme. Ať už je tím světem dnešek, nebo zítřek, udělejme pro sebe něco a zkusme se nebát změny!

Ťuk a kuk, je to fuk?

Sleďová

Léta utíkají a my se snažíme pádit s nimi. Občas je k nás čas milosrdný, jindy zanechá na našich tělech i duších hluboké vrásky. My je ovšem nevnímáme v koloběhu každodenních starostí. Pouhým pohledem do zrcadla zjišťujeme, že vlasy už nám pomalu začínají světlat, tělo už není tak pevné, jak bychom si přáli, ale hlava ještě stále pracuje na tisíc obrátek. Je to dobře, protože jsme z pohledu současného světa mladými, perspektivními pracujícími, kteří nemají nárok na odpočinek. I když z pohledu mladých už jsme staří a patříme tam, kam naši rodiče. My si ovšem z toho nic neděláme a jedeme po svém. Pracujeme, odpočíváme, radujeme se a bereme život takový, jaký je. Radostně, klidně, uspěchaně a hlavně s nadhledem. V tom je celá krása žití, uvědomit si sebe a své místo právě tady a právě teď!

Vždy si hleď, ať nejsi jen drobný sleď...

Kolovací

Praha mě vítá,

právě když svítá.

Nebojím se, vyrážím,

svou pravdou je porážím.

Dneska já a zítra ty,

nešlapem si na paty.

Spolu všechno vyřešíme,

k domovu pak vyrazíme.

Cesta zpátky uteče,

pohár vína přeteče.

Doma s klidem, v pohodě,

nenecháme nic náhodě.

 

Zítra už se zase chystá,

velký malý optimista.

 

Vyrazit a cestovat,

tohle má přec každý rád!

 

Nebát se a usmívat, nové věci zažívat...

Zvažovaná

Na co se tu právě chystáš? Copak zase v hlavě máš? Jsi tím opravdu jistá? Netuším, jak odpovědět. Zatím se mi v hlavě rojí tolik myšlenek, které musím nejprve uspořádat. Teprve až nabudou přesnějšího obrysu a dostanou tvar, teprve potom o nich bude možné hovořit. Zatím to zůstane skryto v hlavě a bude čekat, až dozraje do publikovatelné podoby. Zatím mě nechejte snít, přemýšlet a tvořit. Neuzavírám se před vámi moji milí, ale před nejistotou, kterou zatím cítím. Jakmile nasaju trochu více informací a zjistím, že moje uvažování má ten správný směr, pak se budete i vy cítit lépe. Dokud se tak nestane, tak ani moje slova nebudou konkrétnější... Inu, člověk prostě a jednoduše musí trošku snít, chvíli přemýšlet a hluboce bádat, než se rozhodne změnit to, co zatím bylo jasné.

Změny se nebojím, jen ji promyslím!

Smělá

Copak to tam v dálce sviští?

Něco se tam zase blyští.

Sklíčko, střep či sklenička,

je to krásná vábnička.

Každé oko na to hledí,

tím směrem si všechno sedí.

Mě tak lehko nepřesvědčí,

že to mému oku svědčí.

Raději si půjdu číst,

obrátím za týdnem list.

Procházkou se projdu rychle,

přijdu tam, co kvetou krychle.

 

Nebo Coopera navštívím,

na čumáček ho políbím!

 

Den to bude malovaný,

pro nás všechny milovaný...

 

Se sobotou měj se skvěle, zpívej, tuž se a dívej se směle :)