Trpělivě kráčíme cestami, které se nám otevírají a volíme přiměřenou rychlost, abychom dosáhli cílů, které jsme si zvolili. Někdy se jen tak vlečeme a jindy letíme jako blesk. Sami netušíme, co nás v tu danou chvíli popohání k trysku nebo šnečímu tempu. Je to vnitřní nechuť, nebo úžasná nálada, která nám dává sílu a radost k běhu. Člověk je tvor nevyzpytatelný a tak zřejmě nepochopíme, proč je mu někdy za těžko vyvinout dostatečnou rychlost k úžasnému cíli a jindy se honí za chimérou. Je to prostě a jednoduše v každém z nás, co sledujeme, v co věříme a co máme v tu chvíli zrovna na mysli... Jak se musíme, můžeme, či chceme dívat na svět, s jakou optikou a jakým vnímáním.
A jak to máš ty?
Žádné komentáře:
Okomentovat