Občas se to stává, že nepomůže ani dobrá káva. Člověk je tak unavený, že jedině ani spánek nepomůže. Snad je dobrá fyzická aktivita a únava ze sportu, či jiné takové aktivity pomůže unavit tělo, které si dokáže nakonec odpočinout. Jinak není zbytí a točíš se v kruhu neustálé únavy, stresu a přidávání úkolů, které ovšem nikam nevedou. Vyřešit je nedokážeš, pohnout s nimi nemůžeš a víš, že tady budou. Staší tě, utlačují tě, jsou v tvé hlavě, zobou z tvého vnitřního já, víš to, ale neumíš se s tím vyrovat. Na venek je to pořád ta stejná fasáda a zdání normality, uvnitř probíhá bouře, která se nedá zastavit. Hromobití, blesky létají tam a zpět, kdy dopředu nevíš, kam udeří přístě. Očekávaš, ale nevíš. Jsi stále ve střehu, ale netušíš, odkud to přijde. Žiješ v čase nečase a době nedobě, což by nevadilo, jen kdyby ta hlava šla vypnout, aspoň na chvilku, bylo by to fajn!
Vypnout a nevnímat, nic nepředjímat...
Žádné komentáře:
Okomentovat