Jako sněhová vločka se snáším nad zemí a vím, že při dopadu se jen letmo dotknu povrchu zemského a hned roztaju. Starosti a problémy se mi honí hlavou a já nejsem schopna zastavit tok myšlenek, které útočí na moji mysl. Jediné, co pomáhá je fyzická práce a námaha. Zaměstnání, které přehluší všechno, co se skrývá uvnitř duše, co se prosmýká čarami života. Jednou, až budu vzpomínat na toto období určitě najdu mnohá pozitiva, jen v tuto chvíli je prostě a jednoduše nevidím. Neumím, nechci, nebo nedokážu rozeznat, kde jsou ty krásné momenty. Zda se jen na chvíli schovaly, nebo už úplně zmizely. Zřejmě tomu tak není, ale když je člověk jen v tom složitém, jednoduché prostě nevidí. A tak to mám v tuhle chvíli i já... Pro samé starosti nevnímám radosti. Ale zítra zase bude líp!
Zachovat si tvář, ulehnout na poštář....
Žádné komentáře:
Okomentovat