Ticho. Nikdo nemluví a nikde se nepohne ani lísteček. Klid, který hladí po duši a laská moje stále naslouchající uši. Zastavení, které člověk potřebuje ve spěchu dní a rytmu času, který si tolik supí stále dopředu a dopředu. Není nic zázračnějšího než klid, ticho a poklidné spojení s vlastním nitrem, které mi odpoví na všechny moje otázky. Stačí se jen zklidnit a dostatečně naslouchat. Není nic jednoduššího, než se odpojit od všeho, co zní ozvěnou hlasů a být jen s tím, co souzní s klidem duše. Být, slyšet padat vločky, vidět páru vlastního dechu a cítit prostupující chlad celým svým tělem. I tom je kouzlo adventních dnů, které prožíváme. Nechť jsou pro nás kouzelné, klidné, veselé i vlídné. Plné radosti a štědrosti, bez starostí z hloupých okolností...
V tichosti buď, mysl svou probuď!
Žádné komentáře:
Okomentovat