Večerní káva a kniha v ruce. Jak jinak ukončit tolik hektický den, který mám právě za sebou. V klidu, pohodě a souznění s těmi, které mám nejraději. Uklidní se rozkolísaná hlava a myšlenky zase najdou svůj běžný směr. Už to nebude jen práce, práce, práce a zase práce, ale snad i trocha zábavy či poučení. Toho je v životě tolik potřeba! Protože my lidé jsme prostě nepoučitelní. Byť si říkáme, že dnes nebudeme spěchat a strávíme den v pohodě, poklidné náladě, přesto se někde dostaneme do proudu, který nás nese. Sice stojíme, ale nikoli pevně nohama na zemi. Jsme unášeni proudem a stěží dosáhneme na dno. Nezbývá než plavat, abychom se neutopili. Takže bylo naše rozhodnutí marné a víc než marné. Musíme plavat, musíme spěchat, musíme jít, abychom někde v dálce našli svůj klid...
Klidná buď, zítra suď!
Žádné komentáře:
Okomentovat