Občas stagnujeme a nevíme, kam se vydat dál. Někdy vzdorujeme a nechceme pokračovat tam, kam jsme neseni životem. Často se necháváme nést tím, co život přináší. Větišnou chceme, aby nás ostatní hodnotili co nejlépe. Odhalujeme svou tvář, ovšem jen tolik, aby nebylo vidět pod povrch. Cestujeme, zkoušíme a očekáváme zpětnou vazbu od svého okolí. Někdy si říkám, že by bylo úplně ideální mít možnost oddat se plně a cele jen svému životu. Sledovat přirozený vývoj, který je dán. Učit se ze svých chyb, získávat vědomosti a mít odhodlání vyrazit za tím, co je uloženo v srdci. Sledovat okolí, ovšem s jasným vědomím toho, že názory ostatních nejsou podstatné pro mé vlastní bytí. Já jsem já, jdu svým životem, s odhodláním a vírou v sebe směřuji tam, kam potřebuji. Cítím, co je důlěžité a tím se nechávám vést. Zda je to správné i pro ostatní, neřeším. Moje cesta, moje rozhodnutí, moje následky!
Života se nebojím, mnohé věci ustojím...
Žádné komentáře:
Okomentovat