Včera jaro, dneska léto. Tak nám to pořád letí dopředu a asi ani nenadějeme a už zase budeme slavit Vánoce. Nic se nedá zastavit, i když bychom možná rádi alespoň na chviličku zastavili chvíle, ve kterých je nám krásně. Bohužel to není možné a tak se jen připojujeme, spojujeme s vlnou života, která nás nese dál a dál. Chvíli postojíme na zimním svahu, pak už sledujeme rozkvétající pole, následované slunečnými dny, které nechají dozrát ovoce a zeleninu. A pak spolu s ježky vyrazíme do polí posbírat, co zbylo, abychom se v zimě měli dobře. I když se nám zdá, že čas plyne stále stejně, přeci jen s přibývajícími roky plyne rychleji. Točí se jako káča, barvy a roční období se proměňují. Vlasy šediví, tělo se sklání, síly ubývají a konec se blíží... A s ním i další začátek. Jaký bude? Co přinese? Bude klidnější? Tak to ví snad opravdu jen ten nejvyšší!
Otázky kladu, mnu si přitom bradu...
Žádné komentáře:
Okomentovat