Byla jedna hrouda,
na ní stála bouda.
A v té boudě spával
drak,
který létal, až do
oblak.
Dráček Mráček
hodný byl,
s lidmi se rád
kámošil.
S dětmi létal
po obloze.
Dospělé pak
vozil k
duze.
Že byl pořád
usměvavý?
Jeho práce
ho prý baví!
Být tu lidem
pro radost,
to je krása
a ne zlost.
Dělat,
bavit,
smát se,
hrát,
radost
všude
rozdávat.
A když přeci
chmura přijde,
ví, že zase sluníčko
vyjde.
Že člověk,
drak
či
dospělák,
musí
být zde
přeci rád!
Buďme dráčky, drakulíny a nemějme žádné splíny...
Žádné komentáře:
Okomentovat