Myšlení bolí, aneb, čím více se člověk snaží pochopit podstatu, tím je mu více skryta. Jako bychom byli stále na objevné cestě, která má sice svůj počátek, ale konce nevidět. Vydáváme se do krajiny bez zřetelných a prošlapaných cest, které vedou k námi stanoveným cílům, ale prostor, v němž se pohybujeme, je vymezen pouhým zobecňováním a zrcadlením. Jsme schopni sami sebe přesvědčit, že podstata je v tom, co je podstatné a důležité pro nás. Nicméně, když začneme používat rozumové argumenty, i naše důležitosti se stávají naprosto nedůležitými. Zjišťujeme, že jediné, na čem záleží, je analytické myšlení, nezávislé na nálepkách a ideologických motivech. Tedy vědomé racionální myšlení, které vede k nějakému závěru a efektivnějšímu, kvalitnějšímu i specifičtějšímu myšlení. Jinak řečeno slovy klasika, mysli, mysli, mysli člověče, neb život tak rychle uteče!
Mysli, mysli, mysli Pú...
Žádné komentáře:
Okomentovat