Občas máme chuť vrátit se v čase do dějů, kterými jsme pouze prosvištěli. Míváme pocit, že bychom se rádi zastavili s těmi, které již nemáme mezi svými a prohodili pár slov s těmi, na které jsme neměli kdysi čas. Každý den se stane mnoho věcí, které musíme uložit do své paměti. Ovšem pouze ty, které se nám propojí s něčím důležitým, se stanou naší součástí. Ještě po létech vzpomínáme na situace, kdy jsme byli zlobivými dětmi, pošťuchovali se na mlatě stodoly, či běhali po loukách a zahradách. Kdy jediné, za co stálo dýchat, byla volnost, svoboda, kamarádi a volný čas. Postupem let jsme přicházeli o své blízké, zpomalovali jsme náš krok a zjistili jsme, že chybějící lidičky svou vlastní rychlostí nenahradíme. Jediné, co zbývá je přání, vrátit se v čase a prostoru. Vrátit se zpět do doby, kdy na ničem nezáleželo a všechno bylo důležité...
Nenávratně pryč, zbývá vyfouknutý mít!
Žádné komentáře:
Okomentovat