Žijeme velmi rychle. Od rána do večera letíme životem a stíháme tisíc a jednu věc. Řešíme úkoly, kterých je velmi mnoho. Věříme, že v čase nám daném, stihneme to, co stihnout musíme. Předpokládáme sílu, odhodlání a vytrvalost, ovšem zrazuje nás paměť. Kde jsem to měl být? A kdy vlastně? Nepamatujeme si všechno a vymýšlíme nové způsoby připomínání událostí. V nové době to musí být nové, ale jak náhle zjistíme, nic nového pod sluncem. Lidé měli vždy jen omezenou kapacitu paměti a nemohli si pamatovat vše. Tedy vždy měli připomínátka, diáře, lhétovníky a kalendáře, které jim umožnily být tam, kde být měli, v čase, který byl určen. Nebojme se přiznání, že i my potřebujeme pomocníka, alespoň nic důležitého nezmeškáme.
Lhůtník měj, pak se jen směj!
Žádné komentáře:
Okomentovat