Voňavou přírodou chci si jít, nemuset nic a jen být. Člověk má obča zvláštní přání, která nelze splnit. Moje jsou snad jednoduchá a snadno splnitelná. Nejeden krásný den strávený v práci stojí za to vyměnit za volno, odpočinek u fyzické aktivity a radosti z přírody. Je to jako doušek pramenité vody na vyprahlé cestě pralesem. Najednou se člověk zastaví a zjistí, že nic není nutné a všechno kolem je nádherné. Příroda voní, stromy se kloní a sluníčko se odráží od vodní hladiny. Kolem jen ticho, drobné ševelení větru ve větvích a já. Co víc si přát? Snad jen někoho, s kým bych tuto dnešní krásu mohla sdílet...
Díky přírodo, moje životní obrodo!
Žádné komentáře:
Okomentovat