S trochou štěstí a velkým dílem náhody se dnes dopravím až na konec svých cest. Byť trasa není dlouhá, v hlavě si přehrávám všechny možné varianty a ladím formu. Po uspěchaném a celkově zurčícím dopolední se přesouvám do hudby na kolejích. První část cesty nevnímám okolí, počítám kilometry a tlačím čas. Ten se s přestupem krátí, ale nakonec vyjdee tak, jak má. To ovšem neznamená konec dnešních záhad. Ještě nekolik neznámých je před námi na cestě. S pohledem na telefon a do mapy se povedou další přestupy a já ani nevím jak, stojím tam, kde jsem si plánovala. Ještě chviličku pojedu a pak už si odpočinu. Hlavně zchladím tělo a připravím se na další den.
Cestování nás pohání...
Žádné komentáře:
Okomentovat