Prší krásně a konečně se ustaluje situace v přírodě. Někdy s obavami čekají, co déšť napáchá, jinde zase s radostí oslavují příchod vlhkého období. A jedině příroda ví, jak to bude dál. Byť se meteorologové snaží předpovídat počasí, upozorňovat na negativní možnosti a ohrožení, jen sám stav našeho životního prostředí ví, co je nutné a co je potřeba. Věřím, že pokud bychom lépe naslouchali hlasu okolní krajiny, nebyli bychom tolik ovlivňváni negativními jevy, které sami způsobujeme. Už naši dědové věděli, proč je potřeba sledovat přírodu, migrující zvířata, počty myšek a hrabošů na polích. Proč je nutné nechávat v polích hromádky hnoje, které se následně zaorají. To jen my jsme se příliš spojili s nástroji a technikou, které důvěřujeme víc, než vlastnímu hlasu přírody. A přitom objevujeme dávno objevené a zkoumáme to, není potřeba zkoumat. Pracujeme usilovně na vývoji nástrojů sledování mraků a nezvedneme hlavu k obloze. Myslím, že stačí tak málo a přesto je toho tolik, co neumíme dát...
Nevědět a hledat, s přírodou se shledat!
Žádné komentáře:
Okomentovat